Vážení přátelé, pro ty, kteří nemají rádi dlouhé texty ke čtení, bych se vám chtěl představit jednou větou. Jsem technikem, webmasterem, zvukařem, ajťákem, producentem, administrativním pracovníkem, programovým ředitelem i ředitelem rádia, někdy i moderátorem a DJem v jedné osobě, a u toho ještě zvládám být IT specialistou, což je moje běžné zaměstnání. Protože mě toto krátké představení nestačí, a myslím si, že byste měli vědět víc o mě, k pochopení, co vše ta předchozí zdánlivě jednoduchá  věta obnáší, budu rád, když si o mě přečtete dále.

Je to už hodně dávno, a už ani nevím kdy přesně, co začala vznikat myšlenka vysílání rádia. Osobně jsem se v radiopřijímačích a magnetofonech "hrabal" odjakživa, první pokusy poznávat, jak fungují různé součástky, proběhly již ve školním věku, kdy jsem vlastnil několik elektrotechnických stavebnic a dělal s nimi "psí kusy", jedna z nich byla ruské výroby a byla to stavebnice radiopřijímače. Kolem roku 1990 se v FM éteru objevila první komerční stanice, pak přibylo několik dalších a já jsem se postupně ve vlastním zájmu začal zajímat o to, jak to celé funguje. Začal jsem využívat předchozích znalostí a od hraní se stavebnicemi jsem přešel k upravování vietnamských "walkmanů" z tržiště a různým propojováním jejich výstupů se vstupem kazetového magnetofonu, jež sloužil jako zesilovač a tudíž v jeho reprodukrotech bylo slyšet to, co jsem primitivními dráty "posílal" z walkmanů na jeho vstupy, jsem v podstatě začal stavět současné studio, přičemž jsem v té době nevěděl, že to až tak daleko dojde.
Internet ještě nebyl, počítače byly vzácností, hudební archiv jsem začal budovat nahráváním z rádia, povětšinou nahráváním hitparád (díkybohu cena audiokazet klesla ze 120 Kč na někdy i jen 12 Kč a daly se koupit už všude). Hudební databází byla tužka a papír. Znalosti elektrotechniky jsem postupně využil ke stavění FM vysílačů, a to bylo radosti, když jsem přenesl "poslouchatelný" signál na vzdálenost 50 metrů, kde se dal zachtit na běžném radiopřijímači. O tom, že vývoj by mohl jít tímto směrem, již nebylo pochyb. Nicméně technika dostupná moc nebyla, počítače ještě byly vzácností a pokud byly, k ničemu spojenému se zvukem se ještě využít nedaly, internet nebyl vůbec. Pokračoval jsem v poslechu rádií a zaznamenávání takových legendárních hitů 90. let, které dnes často drží taneční scénu nad vodou. Digitální nahrávky těchto hitů jsem různými způsoby získával později zpětně, nicméně nahrané kazety jsou mi dodnes inspirací a vzpomínkou na zlaté časy.

Zhruba kolem roku 2000 jsem začal využívat internet, který v té době nebýval takový, jaký ho známe dnes. Neexistovalo Youtube, neexistoval Google, neexistovala Wikipedia. Počítačový program se v pohodě vešel na disketu, ba dokonce se jich tam vešlo několik. Poněvadž jsem neustálým poslechem rádia, vždy a všude, zjistil, že počítač lze využít k nahrávání zvuku, začal jsem se zajímat o tuto oblast, zatímco všichni ostatní okolo "pařili hry", což mě nikdy nebavilo a dodnes to považuji za ztrátu času (nepotřebuji si krátit dlouhou chvíli, protože tento pocit neznám!).  Někde jsem tehdy našel program s názvem "Cool Editor" a vzhledem k tomu, že měl dost kvalitně provedenou nápovědu ke každému příkazu a každé volbě v každém jeho okně, naučil jsem se postupem všechny zákonitosti o digitálním zvuku, jak se zvuk získává z analogového zdroje zvukové karty, co je to vzorkovací frekvence a naprosto převratnou novinkou v té době pro mě bylo možnost čistého a na milisekundy přesného střihu, kterého jsem dříve pomocí kombinace walkmanu a běžného kazetového  přístroje nikdy nemohl dosáhnout. Navíc se mi otevřely možnosti nejen ostrého střihu, ale i různých typů míchání, zpomalování, zrychlování, prostě základní režijní operace.

S tehdy rychle se rozvíjejícími počítačovými technologiemi začalo být dostupné i pro běžného člověka, postupné vylepšování počítačové techniky. Rychlejší, výkonnější, větší… úplně všechno. Internet se také zrychloval, rozšiřoval a dalo se přes něj poznat více lidí se stejnými zájmy. Postupně jsem se seznámil s několika lidmi, kteří měli co do činění nejen s amatérským pirátským rádiem v FM pásmu, ale často to byli i moderátoři, nebo technici  z "opravdových" FM stanic. Takto se mi podařilo buď navštívit, a nebo se alespoň dozvědět něco ze zákulisí několika českých i moravských rádií. Jeden člověk, technik z rádia Vysočina, mi ukázal, jak lze přenášet zvuk živě přes internet. Já jsem to krátce předtím také zkoušel, ale poněvadž jsem neměl žádné znalosti, jak s tím správně pracovat, tak jsem to téměř vzdal. Po zkušenosti z Jihlavy jsem si však řekl, že je to vlastně jednoduché. Internet se postupně zrychloval, bylo možné trvalé připojení. Získával jsem další a další zkušensti s tím, jak funguje TCP/IP protokol, co to je firewall a NAT, co jsou to TCP a UDP porty a jak se s nimi správně zachází. Nainstaloval jsem první Shoutcast server a začal vysílat! Světe div se, bylo to možné poslouchat až v Americe, což mi dokazoval výpis připojených posluchačů ze serveru shoutcast.com, kvalita byla nízká, ale fungovalo to!

Zároveň jsem se dál věnoval poslechu rádia, během uplynulých 10 let jsem k digitalizaci přidal ještě video. Pořídil jsem si vidokameru, na tu dobu docela kvalitní. Realizovat Výrobu amatérských videodokumentů z různých akcí pro mě už nebylo tak těžké, poněvadž práce s videem je v počítači velmi podobná jako se zvukem, je pouze o něco náročnější, protože člověk musí uhlídat dvě věci naráz, jednak video a jednak zvukovou stopu pod ním. Vším tím jsem získal obrovské množství zkušeností, které do nynějška uplatňuji, ačkoli mě samozřejmě jejich získání stálo nespočetné hodiny času.

V další části vývoje rádia jsem vyměnil jednoduché mixážní pulty za složitější a obyčejné mikrofony za kvalitnější. Pořídil jsem zvukový procesor, který nejen při živém vysílání, ale i při výrobě zvuků pomáhá k profesionálnímu "soundu" celého výstupu. Dalším krokem bylo připojení telefonní linky, která díky internetovým technologiím může být zapojena do mixážního pultu i bez takzvaného telefonního hybridu. Vybudoval jsem datová úložiště pomocí síťových disků, nainstaloval nový odbavovací systém a zprovoznil dálkovou správu po Internetu, pomocí které mohu nyní kontrolovat a ovládat rádio odkudkoliv na světě, dokonce i prostřednictvím mobilního telefonu. Bylo k tomu potřeba vybudovat další technologické zázemí, což stálo mnoho dalšího úsilí a času, a to vše proto, abych z toho nejen měl radost já sám, ale také aby z toho měli radost všichni posluchači, kteří si Nonstopradio už oblíbili, či si jej třeba jen jednou v životě pustili, a nebo si jej teprve oblíbí. Snažím se stavět a vylepšovat program v každé volné chvíli.